Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

mojeiD na našich stránkách!

Ti z vás, kteří navštěvují pravidelně naše internetové stránky, si určitě všimli, že se na nich objevila nová ikonka „mojeID“. Přes tuto službu se nyní můžete snadno a rychle přihlásit jak k novým anketám, tak i k několika tisícům dalších služeb na českém internetu. Nám na úřadě pak mojeID přináší nové možnosti v komunikaci s vámi, občany obce čejetice. Více informací naleznete zde.

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

ČEJETICE

  Nejstarší zpráva o Čejeticích je z roku 1289, kdy je uváděn Jan z Čejetic jako svědek na darovací listině Bavora III. Johanitům ve Strakonicích. Další známí majitelé Čejetic jsou spojováni s rodem Dlouhoveských z Dlouhé Vsi. Byli to bratři Jetřich, Vojtěch, Lipolt a Jan, kteří byli v letech 1360 a 1368 patrony kostela v Čeje­ticích a na Rajském. Z bratří zemřel nejdříve Lipolt, Jan je zde uváděn ještě v roce 1374. Později je v písemných pramenech jmenován k roku 1389 Beneš, 1393 Jan a 1402 Petr Dunovec. Ten svou část prodal a zemřel před rokem 1409. V poslední čtvrtině 14. století zde byly dva vladycké statky, prvý byl v letech 1374-1393 majetkem Bohuslava Sestřínka a jeho syna Karla, jehož vlastnictví je doloženo ještě roku 1402. Druhý patřil Mladějov­ským a od roku 1402 Petru Dunovcovi. Roku 1406 tehdejší majitel Václav z Čejetic prodal tvrz Čejetice, dvůr s trojím poplužím a celou osadu Zachařovi z Zestova a jeho synu Pavlíkovi. V roce 1408 vlastnil oba vladycké statky Jan Romanek ze Žestova. K roku 1416 byl Pavlík již mrtev a jeho dcera Machna zůstala v péči svých strý­ců. Provdala se za Přibyslava z Borovnice, který tak získal Čejetice a vlastnil je ještě roku 1446. Postupně se dále ve vlastnictví vystřídali Jan a Zachař, patrně jeho synové. V letech 1447-1457 vlastnil Cejetice Zachař z Bo­rovnice. V době před rokem 1457 Zachař uzavřel příměří s Václavem Koktanem z Kestřan, který mu pobořil tvrz v Čejeticích a škoda činila podle zápisu 667 hřiven stříbra. Čejetice držel ještě roku 1465 a roku 1490 následoval Jan z Neznašov. V té době je také doložen ještě jeden z vladyckých statků. Dále vlastnili postupně Čejetice k roku 1497 Jan a Jindřich Strpští ze Strpí; ti byli poslední, kteří na tvrzi sídlili. Brzy poté byly Cejetice přikoupeny ke Stěkni. K roku 1543 se uvádí ves a tvrz pustá v Čejeticích jako zboží panství ve Stěkni. Po roce 1623 zanikla fara s podacím právem a kostel se stal pouze kaplí.

  Raně feudální sídlo v Čejeticích bylo situováno asi 400 m severovýchodně od dnešní obce v severním soused­ství dochovaného raně gotického kostelíka sv. Havla, stavěného kolem poloviny 13. století. Nástupcem staré kurie s vlastnickým kostelíkem se stala zemanská tvrz vrcholného a pozdního středověku, o níž víme pouze, že byla kolem poloviny 15. století pobořena při sporech s Václavem Koktanem s Kestřan. Po předpokládaných následných pozdně gotických úpravách sloužila tvrz jako malé opevněné sídlo asi jen dalších 50 let, ztratila svou funkci po připojení statku ke Stěkni a postupně zanikla bez výraznějších stop nad terénem. Její místo zabírá dnes z části rozšířený hřbitov a navazující plocha po severní straně, oddělená nevysokým svahem od mokřinaté louky. Současně s tvrzí zanikly postupně i oba středověké vladycké statky ležící zřejmě v rámci oddělené obce.

 

SUDOMĚŘ, obec Čejetice

  Nejstarší známý držitel obce byl Čadek ze Sudoměře, o kterém jsou zprávy z let 1318-1323, kdy vedl řadu jednání s Vilémem ze Strakonic, jehož byl pravděpodobně služebníkem. Jeho nástupcem se stal v roce 1329 syn Janek ze Sudoměře, který se stal později farářem v Paračově a kanovníkem na Vyšehradě a ve Vratislavi. Jeho bratr Předvoj byl v roce 1342 rovněž kanovníkem ve Vratislavi a v roce 1346 děkanem pražským. Z jejich nástupců se rozdělily dvě vladycké rodiny - Řepičtí a Dívčičtí ze Sudoměře. Z tohoto rodu žili na počátku 15. století dva bratři Nedamír a Kunášek. Prý je uváděn poprvé 1390 jako svědek na listině Beneše z Dubného a oba vlastnili v roce 1398 zboží v Dívčicích s Nakřím. Jejich nástupci byli bratři Hanek a Mikuláš ze Sudoměře pa­trně synové Kunáškovi, kteří v roce 1437 uzavřeli smlouvu o dědictví s Chvalem Řepickým z Machovic a Kuna­šem z Machovic, tak aby jedni mohli po druhých dědit. Bratři vlastnili tvrz v Sudoměři, poplužní dvůr a ves, dále tvrz v Dívčicích, poplužní dvůr, ves a dvory kmecí v Ponědraži. Machovští vlastnili Řepici a Machovice.

  Od poloviny 15. století patřila Sudoměř vladykům z Hracholusk. Dva bratři tohoto rodu Mikuláš a Ctibor v roce 1491 prodali Sudoměř tvrz, dvůr poplužní, ves celou s řekou Otavou, rybníky, s tůní řečenou Bílá voda a mlýnem Kašparovi Robmhápovi ze Suché za 1200 kop gr. č. Nový majitel prodal svou původní tvrz Suchou a ze Sudoměře udělal druhé sídlo svého rodu. V roce 1519 po něm dědili jeho synové Jiřík, Václav, Valeš Ondřej a Mikuláš. Protože jednotlivé díly při dělení majetku byly malé, přenechali je za 3000 kop gr. č. svému bratru Václavovi. Současně mu v roce 1521 odevzdali své Zborovské zboží. Václav byl v letech 1513, 1523 a 1528-1530 místopísařem království. Přikoupil k Sudoměři další vesnice a v roce 1524 provedl směnu s Kryštofem ze Švamberka, kterému přenechal tvrz v Sudoměři s dvorem a vsí, Ražice a plat v Humňanech výměnou za panství v Ratajích. V roce 1534 po smrti Kryštofově měly připadnout jeho synům Janovi, Bohusla­vovi a Ratimírovi vedle rozsáhlých majetků také statek v Sudoměři s rybníkem Řežabincem, ale ti nakonec své díly v roce 1540 odevzdali Jindřichovi Staršímu ze Švamberku, který spojil Sudoměř s Kestřany. Zdejší tvrz zpustla po roce 1534 za vlády Švamberků a jako poustka se připomíná v několika zápisech při popisu zboží v Kestřanech v 16. století. Polohu středověké tvrze v Sudoměři dosud spolehlivě vymezují zbytky obvodového příkopu na zahradě usedlosti čp. 15 při severozápadním okraji obce. Vjezd do usedlosti nepochybně zachovává původní příjezdo­vou trasu ke tvrzi, samotné původně roubené obytné stavení čp. 15 je však až barokní z 18. století, postavené z části na starších zdech tvrze, jak je dosud patmo při zahradním, severozápadním nároží objektu. Vrchol tvrziště byl při dřívějších úpravách zarovnán, při úpravách dvora bylo podle sdělení majitelky pí Dunovské vykopáno množství keramiky, klíče, železná vidlice a 3 plasticky zdobené kachle. Povrchový průzkum severní části tvrziště (J. Frohlich, 1978) přinesl nálezy dalších zlomků nádob a pokliček (ulož: M. Strakonice, i. č. A 737) mezi západním čelem chalupy a novodobými hospodářskými objekty čněl z úrovně dvora podle dalšího sdělení majitelky rozměrný kámen, dnes zavezený, který údajně B. Dubský považoval za zbytek brány.

  Tvar parcely i místní tradice svědčí o tom, že k území tvrze patřil původně i prostor dvora čp. 17, sousedící po jižní straně, kde se dříve říkalo "Na baště".

  Místní pověsti se zmiňují o podzemních chodbách, které prý sem vedly až ze Stěkně a do kterých se lidé propa­dali.

SEDLÍKOVICE, obec Čejetice

  Podle A. Sedláčka stávala zde tvrz, její jméno je zachováno v místním názvu polohy "u hradských" a dále v poloze "na hradě". Tvrz držel v roce 1367 Harant (Haranaus) ze Sedlíkovic, který je v letech 1371 a 1375 uváděn jako patron kostela v Jiníně a jako svědek na výsadách města Strakonic. V roce 1415 prodala Kateřina ze Sedlíkovic, patrně Harantova dcera dvůr v Sedlíkovicích svému manželu Oldřichovi z Říčan. Později vlastnil Sedlíkovice Markvart z Humňan, který před rokem 1437 zemřel. Statek byl postoupen od Markvarta a Ja­kuba Píseckého Markétě Machně, manželce Jana z Nebřehovic, jíž také v roce 1453 Petr Beneš a Jindřich­bratři Sedlové z Kladrubec - předali v Sedlíkovicích své polnosti. Celá ves potom zůstala při Nebřehovicích a na počátku 16. století se dostala do majetku pánů z Rožmberka. Tehdy zde tvrz již nestála.

  V obvodu usedlosti čp. 22, kam je podle tradice tvrz kladena, ani v přilehlé rovinaté zahradě nebyly po objektu nalezeny výraznější stopy. Název U Hradských je tu dnes dán jménem současného vlastníka. Sed láček 1897 XI, 245, Sedláček 1908, 792, Braun 1968, 50

MLADĚJOVICE, obec Čejetice

  První zprávy o Mladějovicích jsou již z konce 13. století, kdy zde sídlili zemané, kteří měli ve znaku kozla. Jedni z prvních byli Vecel a Čadek (1298) a později Bohuněk, který je uváděn k roku 1342, a který měl záhy potom spor s Vilémem ze Strakonic o podací právo ke kostelu v Jiníně. Měl tři syny, z nichž po něm na Mladějovicích sídlil Přech (1347-1368). Později ho následoval Jan z Mladějovic, který před rokem 1393 statek prodal.

  Nadále se zde potom trvaleji usídlila rodina Mladějovských z Mladějovic, která měla ve štítu sekeru s křížem nebo ruku s mečem. Z tohoto rodu na počátku poznáváme jejich předka jménem Přibel (1413-1457), který byl svědkem řady soukromých majetkových jednání. V roce 1415 podepsal jakýsi Vilém z Mladějovic stížný list proti odsouzení M. J. Husa. Po Přibelovi nastoupil nový majitel Jan Tluksa z Vrabí, přívrženec panské jednoty, který podporoval proti Jiřímu z Poděbrad Zdeňka ze Šternberka. Z těchto důvodů přitáhli v roce 1467 do Mladějovic Písečtí a Vodňanští a zdejší tvrz dobyli a rozmetali. Janovi byl později majetek opět vrácen. Zemřel před rokem 1508 a zanechal po sobě 4 syny, kteří se v držení statku vystřídali. Okolo roku 1534 vlastmi Mladějovice jeho syn Jan. Dědici se stali strýcové Kerunk a Hynek - bratří Vrábští. Kerunk, který statek převzal, zemřel 1560 a majetek zanechal svým pěti synům. Z nich se ujal statku Jan z Mladějovic. Před rokem 1582 zemřel a Mladějovice získal jeho bratr Mikuláš. V té době se stará r. 1467 pobořená tvrz uvádí jako "zámek pustey Mladiegowicze". Nadále vlastnil Mladějovice další bratr Aleš a později jeho syn Kerunk Mi­kuláš (zemřel 1618) a mladší jeho synové (Václav, Vilém Karel a Adam). Ti prodali v roce 1622 tvrz Mladějovice (která byla při dvoře v 16. století postavena) s pustým dvorcem Ferdinandovi Rudolfovi Lažanskému z Bukové. Mladějovice setrvaly v držení tohoto rodu převážně sídlícímu na Manětíně, kteří navíc vlastnili Bratronice a Osek, až do roku 1782, kdy byly přikoupeny k Oseku.

 

  Nejstarší tvrz, spíše hrádek v Mladějovicích byl situován na terénním jazyku, vybíhajícím od jihu nad údolí s jádrem obce. Na návrší zv. "Na hradě" (také "Na hradech") asi 50 m jižně nad dnešní kaplí sv. Jana Ne­pomuckého vzniklo opevněné feudální sídlo patrně již závěrem 13. stol. (20 zlomků nádob z povrchového sběru J. Frohlicha aJ. Michálka z ;oku 1978 je uloženo ve strakonickém muzeu a datováno do 13. a 14. stol.). Pozdější středověký hrádek byl za domácí války v roce 1467 pobořen a již neobnoven. Z "pustého zámku" uváděného roku 1582 se do dnešních dnů mnoho nezachovalo. Ostroh byl zejména na východním boku při­rozeně chráněn prudkým srázem, na jižní straně je dosud patrný hluboký příkop a před ním sypaný val. Někdejší objekty na tvrzišti připomíná dnes kamenná část zdi jdoucí severojižním směrem a četné prohlubně a zarostlé závaly (vzniklé rovněž dobýváním kamene).

 

  Mladší pozdně gotické sídlo vyrostlo potom za pánů z Vrábí v rámci dvorce při východním okraji obce a je zřejmě obsaženo v přední budově tzv. Panského domu čp. 1 a 80. Obdélný půdorys domu je podsklepen a do přízemí byly dodatečně vloženy renesanční hřebínkové klenby. Rovněž 1. patro bylo dodatečně nadstaveno a na bocích opatřeno strmými renesančními etážovými štíty zvlněného obrysu, členěné polopilířky. Původní rámování otvorů již chybí, renesanční přestavbu pozdně gotického sídla připomínají na průčelích kromě štítů již jen zbytky psaníčkových sgrafit. K jihozápadnímu nároží této hlavní budovy bylo v renesanci připojeno patrové jednotraktové křídlo, rozšířené dodatečně v baroku o další trakt po zadní - jižní straně. Renesanční trakt s opěrnými pilíři na nárožích měl v přízemí původně tři prostory, zaklenuté cihelnými valenými klenbami s hřebínky na hranách výsečí. Střední prostor byl dodatečně předělen, prostor po východním boku má dnes klenbu zčásti zřícenou. Silně narušené jsou i barokní klenby dodatečně přistavěného traktu jižního. Do koutu mezi oběma budovami je vložen menší přístavek pod pultovou střechou, na němž jsou patrny rovněž stopy sgrafitové rustiky. Pozdně středověká tvrz při dvoře, renesančně přestavěná a rozšířená kolem roku 1560 byla podle popisu z Třeboňského archivu kryta zčásti šindelem a zčásti prejzy, v přízemí byla klenutá "oficína", dvě klenuté komory, velká kuchyně, sklípek a schody. V 1. poschodí byly 3 pokoje, domácí kaplička, přepažená síň, "tabulnice", další 2 pokoje, dva "sklepy", "lokajna" a "oficínský pokoj".

 

Sedláček 1897, XI, 242-243; Sedláček 1908,611; Hejna 1961, 174; Braun 1968, 49-50; UPČ 2 1978, 405; Výzkumy v Čechách 1978-79, Praha 1982, 75; Michálek - Frohlich 1979, 52-53.

Tato stránka je převzata z knihy Tvrze a hrady na Strakonicku, autoři František Kašička a Bořivoj Nechvátal, Muzeum středního Pootaví Strakonice, 1986.